Český freediver Michal Rišian vytvořil v neděli 10.7. 2016 v rakouském jezeře Attersee nový světový rekord v potápění na nádech, kdy se potopil do hloubky - 65 metrů v disciplíně konstantní váha bez ploutví ve sladké vodě (dále CNF), vedeným světovou asociací CMAS. Čas ponoru činil 2 minuty a 54 vteřin. Dosavadní rekord tím posunul o 4 metry.
Akce proběhla v rakouském městě Weyregg am Attersee, na potápěčské základně Nautilus den po otevřených mistrovstvích (Salvimar Cool Down) Rakouska v hloubkovém potápění organizovaných AIDA asociací nádechového potápění. Michal Rišian a Katka Šuranská získali v závodech Salvimar Cool Down celkové první místo, viz odkaz. Těchto závodů se společně s Michalem a Kateřinou účastnili i dalšíčeští freediveři z klubu Apneaman, Michal Švadlenka, a Michal Šuranský..
Díky těmto závodům,hlavně velké podpoře organizátora Rossiho (Christian Fötinger) a dalších dobrovolníků, bylo snadnější zorganizovat pokus o individuální hloubkový světový rekord CMAS.
V neděli vše klapalo jako hodinky: počasí, technická podpora, doprava, rozhodčí, medici, safety podpůrný tým, filmaři, kamery, diváci, atd… Michal Rišian zvolil hloubku -65 metrů v disciplíně konstantní váha bez ploutví ve sladké vodě (dále CNF).
V rámci organizace tohoto pokusu, vytvořili freedivieři z klubu Apneaman Michal Švadlenka a Katka Šuranská další dva národní rekordy. Michal – 60 metrů v disciplíně konstantní váha s monoploutví ve sladké vodě a Katka -50 m v disciplíně free immersion ve sladké vodě.
„Tento ponor nebyl můj nejhlubší ve sladké vodě, ale potápění v rámci individuálního pokusu o světový rekord, kdy má člověk na to v podstatě jediný pokus, přináší sebou trochu stresu, takže jsem volil spíš variantu na jistotu, nebyl čas týden zkoušet, kam až můžu zajít… I tak jsem posunul současný rekord Itala M. Tomasiho o 4 metry. V roce v roce 2013 překonal Tomas můj původní rekord o 1 metr“ říká ke svému novému světovému rekordu Michal Rišian.
Dost lidí, se mě ptá, zda je potápění ve sladké vodě těžší a v čem se to liší. Potápěč ve sladké vodě čelí jiným podmínkám než v moři jako např. termokliny, tj.studená voda, a tím pádem potřebuje člověk silnější neopren a více závaží. Sladká voda má také menší hustotu, takže je potřeba více "pádlovat", dále je tam menší viditelnost a v hloubce tma, atd. Z těchto důvodů si myslím, že je férové, že potápění ve sladké vodě má své samostatné disciplíny, jejíchž rekordy se nebudou rovnat těm, které se provádí v moři. Tento sport těší čím dál větší oblibě a lze očekávat, že s větší konkurencí půjdou i rekordy v této disciplíně do čím dál větších hloubek…
„Přípravu tohoto rekordu jsem začal plánovat zhruba před půl rokem, kdy jsem ještě nevěděl, že kolegové z CMAS asociace zorganizují hloubkové mistrovství světa v Turecku, kde bude možné letos moji oblíbenou disciplínu CNF ještě vyzkoušet v rámci těchto závodů. Rekord zároveň poslouží pro propagaci našeho sportu. Je to také ukázkou toho, že v České republice máme borce, kteří i bez moře dokáží konkurovat světové špičce v tomto sportu a zároveň jako další materiál do připravovaného filmu Elementy (theelements.cz)“. dodává k celé akci Michal R.
Poděkování patří celému týmu lidí:
Svazu českých potápěčů, CMAS, Salvimar, Apneaman mému buddymu a coachovi Michalovi Švadlenkovi, Gabce Grézlové, Alex Bubenchikov za poskytnutí zatím nejlepšího lanyardu, rozhodčím - Orhan Ölçücüoğlu, Vedran Milat, Rossimu - Christian Fötinger , medikům Roswitha Prohaska a jejímu kolegovi Wilhelm Welslau, safety potápěčům - Wolfgang Hagleitner, Jakob Galbavy, rodince Šuranských, Andymu Sixovi a jeho kolegům z dive centra Nautilus, Galasovi a Veči Göttlichové, Romanovi Felcmanovi a Radce Macháčkové a neposlední řadě, ale ve velké míře mé skvělé manželce Katce, že mi trpí mé absence v rodinných povinnostech :).
Vysvětlení hloubkových disciplín nádechového potápění (freedivingu) The Jump Blue: The Jump Blue is an event where the athlete must cover the maximum distance in apnoea around a square of 15 (fifteen) meters side situated in a depth of 10 (ten) meters. The event takes place in open water (sea or lake) and the use of fins (bi-fins or monofin) is mandatory. The fins must be powered only by the muscular power of the athlete, without use of any mechanism, even if the latter is activated by the muscles.